Categories: Tento školní rok Leave a comment

Lyžák

joomplu:1165Ze začátku to vypadalo, že se ani nikam nepojede. Počasí si postavilo hlavu a kde nic, tu nic, sníh se najednou vypařil, takže nezbylo nic jiného než čekat a doufat, že přijde nějaká ta sněhová nadílka.

Po týdnu odkladu jsme se konečně dočkali. Venku toho sněhu moc nebylo, ale sjezdovka i běžkařská trať byly připraveny, a tak nebylo na co čekat.

Den 1.

V pondělí ráno jsme se ve škole všichni sešli v plné zbroji s plnými termoskami

čaje a čepicemi na hlavě, a tak se pouze čekalo na autobus. V 8 hodin a 10 minut transport konečně dorazil, všichni se úspěšně nalodili a mohli jsme vyrazit. Cesta proběhla úspěšně a my se vynořili v Tošovicích, v Hei Parku.

Celá výprava byla rozdělena do tří skupin:

1. na ty, kteří umějí už dobře lyžovat

2. na ty, kteří se to potřebují ještě pořádně naučit, nebo na snowborďáky

3. a do třetice všeho dobrého na běžkaře

Po prvním výšlapu doprostřed sjezdovky a u některých neslavném sjezdu dolů, nám byly uděleny povolenky neboli lístky na vlek a všichni se rozutekli k turniketům a na kotvu. Po vytáhnutí všech účastníků nahoru, byly všem uděleny bezpečnostní a organizační pokyny a jezdilo se. Zhruba kolem čtvrt na dvě a několika desítkách sjezdů, ať už s jednou hůlkou, oběma nebo bez nich, jsme se vypravili zpátky do školy na oběd. Autobus přijel včas.

Den 2.

Začátek druhého dne lyžařského výcviku probíhal podobně jako v pondělí. Na svahu panovala velmi dobrá atmosféra, okořeněná několika pády, ale to všechno k lyžáku přece patří. Všichni se už trošku otrkali a stali se se svými lyžemi nebo prkny mnohem lepšími kamarády.

Naši skupinu tentokrát vyfasoval pan uč. Chodura a možná i proto byla atmosféra taková pohodová a uvolněná. Zatímco ostatní lyžaři na vedlejším, menším vleku bojovali s rovnováhou a lyžemi, tak nám pan uč. Lakomý dovolil  zkusit si vedlejší a prudší svah. Takže pokud bych měl tento den zhodnotit, určitě by to bylo 10/10.

Den 3.

Ze strany lyžování vám z tohoto dne asi moc nenabídnu, ale z toho běžkařského hlediska určitě něco ano. Hned po příjezdu ke svahu, jsme se vydali opačným směrem k běžkařské trati.

Po těžkých začátcích a nacvičování jsme se hlavně zásluhou paní uč. Reptové trochu rozpohybovali a začali dokonce i jezdit! Celý tento proces bych zaznamenal do 5 bodů:

1.- nazout si běžky

2.- postavit se a udržet se na nohou

3.- rozjet se

4,- nepadat

5.- a neshazovat paní učitelku na zem 🙂

V celkovém počtu odjetých okruhů se na

 1. místě umístil Martin Rudolf

na 2. místě David Hrňa a Vladimír Pešta

a na 3. místě Dominik Černický

Den 4.

Na programu 4. dne byly závody. Na začátku jsme měli jako vždy rozcvičku, tento den však nebyl pouze dnem sjezdů a pádů, protože se konaly závody!!!

Jelikož už jsme byli v lyžování v Hei Parku poměrně ,,zběhlí´´ 1. skupina měla ihned od začátku volné jízdy. 2. skupina snowborďáků  měla rovněž volné jízdy a 3. a 4. skupina  bez pádů a jakýchkoliv zaváhání sjížděla  s učiteli na velkém kopci. Po odjetí cca 10 jízd a následné přestávce jsme si mohli vyzkoušet závodní trať. Závod se skládal ze dvou částí, 1. část byl slalom, tato disciplína se obešla bez větších problémů, trať byla postavena tak, aby ji zvládli i méně zdatní lyžaři, proto se trať jevila jako pomalá, tento fakt se ale změnil v druhé disciplíně, nesoucí jméno: sjezd.

Po dokončení obou disciplín jsme se dozvěděli výsledky, které vypadají takto:

Kluci

1.      místo: Josef Hein

2.      místo: Martin Rudolf

3.      místo: Vladimír Pešta

Holky

1.      místo: Markéta Zavadilová

2.      místo: Kristýna Urbaníková

3.      místo: Iva Hodermarská

Snowborďácí

1.      místo: Daniel Mácha

2.      místo: Tomáš Čablík

3.      místo: Zuzana Ondruchová

A na závěr pro nás bylo připraveno překvapení v podobě výtečného oběda v Hei Parku, které nám zorganizovala velice hodná paní Heinová, které chci tímto poděkovat.

Poté jsme se opět, tentokrát už bohužel naposledy, vrátili do školy a rozutekli se ke svým domovům.

Tak, lyžák je za námi, všichni jsme jej, i když někdy s nabitými zadky, zvládli a všem aspoň zůstal důvod vzpomínat na sedmou třídu v tom nejlepším.

A v závěru tohoto článku bychom chtěli poděkovat všem učitelům za pevné nervy a za přátelský přístup.

David Hrňa a Martin Rudolf

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.