Projekt Den s knihou
V pondělí 7. května jsme pro žáky vytvořili den plný literatury. Našim cílem bylo i nečtenářům přiblížit krásu knih. Děti si mohly ve dvou blocích vybrat, co by je mohlo zajímat.
V prvním bloku žáci mohli zhlédnout filmy s literární tematikou. V nabídce měli například filmy jako Deník Anny Frankové, Pýcha a předsudek, Malý princ, Noemova archa, Bídnici aj. Také se mohli jít podívat na přednášku a prezentaci Matěje Šťastného, zapáleného fanouška knihy a seriálu Hry o trůny.
V dalším bloku měli možnost zapojit se do různých čtenářských dílen. Ve třech třídách měli k dispozici dohromady 112 rozličných komiksů, ať už oblíbené japonské komiksy Manga, marvelovské Avengers, Živí mrtví, Simponovi, komiksy s historickým námětem, adaptace klasických děl a spousta dalších.
Dále mohli jít relaxovat se svou oblíbenou knížkou buď do relaxační místnosti, nebo na trávu naší rozlehlé zahrady, či do altánu. Ti méně zdatní čtenáři si mohli poslechnout audioknihu Povídky Šimka a Grossmanna, Werichovy Tři veterány a Královnu koloběžku. Menší děti mohly poslouchat oblíbený Deník malého poseroutky. Pro nadšence a velké fanoušky knih jsme otevřeli Literární klub, kde si mohli „knihomolové“ popovídat o oblíbených autorech a jejich tvorbě.
A v neposlední řadě se žáci mohli zapsat do Tvůrčího psaní, kde na jimi vybrané téma zkoušeli psát jako nefalšovaní spisovatelé. Ukázku jejich tvorby naleznete pod článkem.
Také nesmím zapomenout na naše šikovné žáky z druhého stupně, kteří si sami vybrali knížku z dětství a šli předčítat malým dětičkám z prvního stupně. Někteří svou návštěvu obohatili o omalovánky, které sami dětem připravili. Toto propojení „velcí čtou malým“ mělo úspěch, a proto v něm někteří budou i nadále pokračovat.
Myslím, že se tento den velmi vydařil a určitě si jej rádi zopakujeme. Ne nadarmo se říká, že ten kdo nečte, prožije jen jeden život, ale ten, kdo čte, jich může prožít tisíce…
Markéta Fabíková
Ukázky z Tvůrčí dílny:
STRAŠIDELNÝ DŮM
Je čtvrtek. To znamená, že jdu dnes vyvenčit mého pejska Jessie. Máma už po mě křičí, že mám vstát a já pořád ležím v posteli. Nakonec vstanu nevyspaná a jdu posnídat. No jasně, zase jako vždy chleba ve vajíčku. Řekla jsem otráveně: „Proč máme každý den chleba ve vajíčku? To nemáme ani rohlík se salámem?“ A máma mi začala vyčítat, že si můžu chystat snídaně jako každá samostatná holka sama. Po snídani jsem běžela do pokojíku si obléct mé nové šaty. Po chvíli jsem si vyčistila zuby a mohla jsem vyrazit s Jessie ven. Zvolila jsem jinou trasu než obvykle. Šli jsme cyklostezkou, Jessie si běhala po trávě, koupala se v řece a házela jsem jí klacky. Na konci cyklostezky jsme odbočili do uličky, kterou jsem neznala. Váhala jsem, jestli tam mám s Jessie jít. Nakonec jsem se rozhodla, že do uličky nakouknu a kousek se projdu. Najednou jsem uviděla starý opuštěný dům. Bála jsem se tak jsme utíkaly s Jessie domů….
Strašidelný hrad
Budu vám vyprávět příhodu která se stala před dvěma roky na táboře. Ve dne byla zábava, ale v noci příšerná nuda. Kdybych byla doma, asi bych spala, ale na táboře se nějak nechce. Kousek od tábora stal polorozpadlý hrad, kam jsme nikdo nesměli, aby se nám něco nestalo. „Ale když tam půjdeme v noci, nikdo se to nedozví“ řekl Kuba . ,,To je dobrý nápad“ přidali se ostatní. ,,Takže nikomu ani muk a zítra o půl noci vyrazíme“. Ještě v ten den jsme se sešli v lese a domluvili jsme se, kdo co vezme. Vypadalo to, že je vše v pořádku, tak jsme se o půl noci sešli a vyrazili. Hrad byl na dost vysokém kopci, takže jsme měli co dělat, ale po chvíli jsme se tam vyškrábali. Už když jsme šli lesem, ozývaly se divné zvuky, ale všichni si mysleli, že to byla noční zvěř. Okolo hradu tekl potok, přes který vedla vysoká lávka. Opatrně jsme jí přešli a pak jsme se ocitli na nádvoří hradu. Ale začali jsme se bát, jelikož se nám vybily baterky. „To sis nemohl vzít náhradní?“ „Měl jsem, ale asi mi cestou vypadly.“ Nebylo vidět na krok a zvuky se stále přibližovaly. Začalo pršet a ve svitu měsíce se objevovala silueta postavy, stojící na hradbách. „Panebože, co to je?“ Zahalená postava v plášti seskočila dolů a žene se za námi. My hned vzali nohy na ramena a začali jsme utíkat, ale dřevěná lávka se pod naší společnou váhou zlomila a my se váleli v potoce…
Nebyly nalezeny žádné obrázky