Kamarádi z Bystričan opět u nás ve škole
Stalo se již pravidlem každého začátku školního roku, že k nám v září přijedou děti ze Slovenska, z Bystričan. Letos přijelo 16 dětí se svými dvěma učitelkami.
Slovenské děti se v pondělí odpoledne ubytovaly u nás ve škole. Pak stihly procházku městem, kdy se zastavily i v zámeckém parku. Tam vyzkoušely naše provazové hřiště. Letos stihly navíc návštěvu Katovny, kde jim pan Květoslav Wiltsch zasvěceně a ochotně vyprávěl o historii Oder i o oderských skřítcích.
Společný program s našimi žáky začíná vždy v úterý. Letos jsme začali zájezdem do Velkého světa techniky v Ostravě, kde jsme využili jejich pestrých výukových programů. Ve světě techniky jsme také navštívili 3D kino. V něm jsme měli možnost zhlédnout velmi zajímavý film o tažných ptácích. Nakonec jsme si prohlédli zdejší rozsáhlou interaktivní expozici. S Ostravou jsme se rozloučili nákupy v Nové Karolině.
Následoval plynulý přejezd autobusem do Oder, kde Slováky čekala večeře a nás před školou vyhlíželi naši rodiče. Kdo z oderských dětí měl ještě sílu, chuť a energii, měl možnost se od 19.30 sejít v naší tělocvičně a porovnat si fyzické síly v mezinárodních česko-slovenských utkáních. Hrála se vybíjená, fotbal a bejbol.
Zde bych chtěla moc poděkovat rodičům oderských páťáků, a bylo jich hodně, kteří ochotně přivedli večer do tělocvičny své děti. Bez nich by si naši slovenští kamarádi neměli s kým zahrát.
Středu jsme zahájili krátkým společným vyučováním. Vyplňovali jsme česko-slovenské hádanky, kvízy, tajenky a lepili jsme dvojjazyčné pexeso. V 11 hodin dopoledne jsme si zašli všichni do školní jídelny na oběd, abychom stihli autobus do Tošovic. Vyvezli jsme se na kopec a vyzkoušeli v Heiparku jejich dlouhé netradiční skluzavky. Ve 13 hodin začala hlavní atrakce – jízda na bobové dráze. My dospělí jsme si mysleli, že 2 hodiny na bobech budou zbytečně moc. Mýlili jsme se. Řada na atrakci po celou dobu neustávala, a tak věříme, že se všichni dostatečně povozili. Následoval pěší pochod dolů do Oder zpět ke škole, kde si pro naše děti opět přijely jejich maminky a tátové.
Společný program jsme završili ve čtvrtek ráno hromadným předáváním dárečků ve školní jídelně. Slovenské děti se již určitě těšily na své rodiče. Naše děti pro změnu přemýšlí, že by se moc rády podívaly zase v červnu na Slovensko do Bystričan. Kdo v červnu pojede z českých dětí na Slovensko?? Uvidíme.
Třídní učitelky 5. tříd
Československé zážitky
V den příjezdu jsme se se Slováky ani neviděli. Druhý den jsme jeli na veliký výlet do Ostravy. Ve Světě techniky se to všem líbilo. Ale byli jsme ve skupinkách, takže jsme se neseznámili. Ve Světě techniky se mi nejvíce líbil výukový program. Malý vědec zabývající se vývojem lidstva. Poté jsme šli do OC Karolina. Měli jsme asi hodinu rozchod.
Další den jsme první 3 hodiny hráli hry a luštili křížovky. Pak se naše třída vydala na oběd a poté na autobusové nádraží. Autobus jel zajímavě (linkový autobus): první na Vítovku a potom se otočil a jel do Tošovic. Po chvilce chůze (cca 10 minut), jsme došli do Heiparku. První jsme šli na chůdy. No, šli….Ani jsme na ně nevylezli, natož abychom na nich chodili. Tak jsme šli na skluzavku, ale měla jsem špatné, neklouzavé kalhoty, a tak mi to nejelo. Naštěstí tam je ještě lanovka, i když občas vyjela z kolejničky, tak posloužila dobře.
„Je jedna hodina“. Signál, že se může na bobovou dráhu. Zpočátku jsem se hodně bála. Nikdy jsem neřídila. Přede mnou seděla kamarádka. Když nás to vyváželo nahoru, měla jsem sto chutí vyskočit a říct : „ Já nejedu!!! “ Ale už jsem neměla na výběr.. Alespoň kamarádka mě povzbudila slovy : „ To uřídíš, já ti věřím!!“ Odhodlala jsem se. Dala jsem páky dolů a lehce přizvedla. Už to jelo. Nakonec jsem jezdila s pákami na zemi.
Poslední den jsme chvíli po začátku vyučování šli do jídelny, kde seděli všechny slovenské děti. Rozdali jsme jim dárky a rozloučili se s nimi. Doufám, že na nás budou vzpomínat v dobrém a že se na nás na konci roku těší, stejně jako my na ně.
Zuzana Mikošková, 5. A
Nebyly nalezeny žádné obrázky