Jak jsme vyráběli lopatku aneb zpráva z dílen číslo tři

Nápad výroby vlastních lopatek na úklid do dílen se zrodil v době, kdy staré plastové již dosloužily a zakoupit se daly buď stejné, nebo bytelnější kovové do kamen, které však nevyhovovaly, neboť byly příliš úzké, dostačující množství vyrobila před pár lety skupina žáků, která si zvolila v sedmém ročníku za povinně volitelný předmět Seminář manuální zručnosti, byli to například Martin Korytář, Vojta a Tomáš Klézlovi, Jakub Ondryhal, Petr Jeřábek, Honza Řepka a další, výrobky i po letech slouží dál, podpisy žáků na plechových částech připomínají své autory, kteří jsou již na středních školách, během závěrečného úklidu lze občas zaslechnout „dívej, to dělal ten a ten, tady je jeho jméno, toho znám….“, takže jsme se i letos zase pustili s žáky sedmých ročníků do lopatek, i přes náročnost výroby jsme došli do zdárného konce. A jak jsme postupovali? Základním materiálem byl plech ze starých školních tabulek s vypalovanou barvou, dobře se na něj rýsoval podle šablony tvar rozložené lopatky pomocí rýsovací jehly, následovalo přesné vystřižení pákovými nůžkami, k ohýbání plechu jsme použili dubové hranoly a kladívko, rukojeť lopatky byla sestavena ze dvou dubových hranolků spojených čepem pod úhlem 120 stupňů, do rukojeti byla následovně vyvrtán otvor pro možné zavěšení lopatky a dřevěná část byly natřena bezbarvým lakem, nakonec byla kovová část provrtána na dvou místech a dvěma vruty pevně přišroubována k rukojeti. Na fotografiích můžete vidět šťastné výrobce lopatek.

Nebyly nalezeny žádné obrázky