Categories: Školní rok 2016/17 Leave a comment

Deník I-Talk Poslední den

Poslední den

Poslední den proběhl ceremoniál předávání certifikátu a my se těšíme už všichni domu. Ráno v 8.30 vyjíždíme z kempu a kolem půlnoci , když všechno půjde dobře, budeme v Odrách. Už se na Vás všechny těšíme.

StředaDen strávený v kempu…

Po snídani byli všichni účastníci kempu rozděleni do šesti skupin a v průběhu dne se střídali u jednotlivých činností.

  • lanová aktivita
  • malá lezecká stěna
  • sjezd přes jezírko na laně
  • střelba z luku
  • pletení koženého náramku
  • výroba náramku z bavlny

Organizace nebyla úplně podle našich představ, nicméně si každý vyzkoušel vše, co se nabízelo. Kajaky bohužel nedopadly, protože se horké slunečné počasí razantně změnilo. Vítr a chladno nás provázelo celou středou. Během dne jsou už od neděle opravdu velké výkyvy teplot. Na večer je to až na zimní bundu…někteří tu chodí celodenně zabaleni v dekách.

Společně jsme museli zapracovat na „pracovních sešitech“, které dostal každý žák k dennímu vyplňování. Je to dobrá myšlenka, protože tam by měl být popsaný den po dni, zážitek po zážitku včetně jídla…všichni to samozřejmě musí psát v angličtině. Sešit je doplněn fotografiemi navštívených míst, tradičních jídel a malé mapky.

Opět proběhl nácvik „ERASMU-SONGU“, který řídí p. učitelka Maria z Řecka. Tři žáci hrají na kytaru, Španělé mají kastaněty, někteří jen tleskají a zbytek, cca 70 dětí zpívá. Zítra má proběhnout nahrávka písně.

…domů se těšíme J…být na malém prostoru, což je zdejší kemp, s osmdesáti dětmi z osmi zemí…není to jednoduché. Velký hluk, bohužel i při jídle je každodenní součástí. Klid nastává opravdu až po 23. hodině. Různé přístupy k pravidlům a povinnostem žáků jsou i ze strany učitelů…Važme si toho, že jsme v Česku.

VŠUDE DOBŘE, DOMA NEJLÉPE!!!

ÚterýJerez de la Frontera (de la Frontera = na hranici)

Probuzení do velmi chladného a po nočním dešti propršeného rána nebylo vůbec příjemné. Zima asi jako doma a zatažená obloha. Nicméně další výlet před námi, tak hurá…J.

Cestou tam bylo v autobuse konečně chvíli ticho, i na děti už padá únava. V Jerezu (čti Chérez) jsme museli poprvé vytáhnout deštníky. První naše kroky vedly do muzea ČASU. Viděli jsme nejrůznorodější přehlídku evropských starožitných hodin a za zmínku stojí, že všechny hodiny byly funkční. Čas tu strávený byl v teple a velmi klidný, narušený pouze každých 15 minut odbíjením a klasickou hudbou do ucha.

Velmi zajímavou atrakcí dnešního dne byla unikátní taneční show andaluských koní. Za zvuku klasické španělské hudby se ukázali „vyšperkovaní“ oři se svými jezdci v kostýmech z 18. století. Ani si neumím představit, jak dlouho musela trvat drezúra, neboť koně doslova tančili, chůzí připomínali balet v „Národním“, dodržovali změny rytmu, stáli na zadních a vyskakovali na povel…nic podobného jsem ještě nikdy neviděla. Úžasné. A když do arény naklusalo osm krásných jezdců s ještě krásnějšími hřebci, choreografie v chůzi, poklusu i běhu byla na centimetry přesná.

Během vystoupení se počasí umoudřilo a trochu vykouklo sluníčko. V centru města byl očekávaný rozchod. A to vám milí rodiče řekneme, že vaše děti se opravdu nikde neztratí, neboť jejich schopnost orientace v neznámém prostoru je na mnohem vyšší úrovni, než ta naše J. Jsou opravdu moc šikovní, domluví se, umí číst v mapě a nebojí se zeptat. HURÁ, to je přece nás dospělých cíl, že…!!!…a dodržují čas srazu, což není u všech zemí samozřejmé.

Po večeři je úkolem všech žáků vyplňovat své „booklety“ – tzv. „lodní deníčky“…kdo si to nepíše poctivě, zjišťuje, že jen těžko si vzpomene na všechny aktivity, místa a zajímavosti, co viděli, slyšeli předešlý den.

Před večerkou si mohli všichni zazpívat s KARAOKE texty.

Čas v temperamentním Španělsku se nám krátí. Vznikají tu přátelství, lásky a snad i kontakty na celý život, kdo ví…Máme před sebou poslední dva dny a v pátek nás máte zase doma. Možná trochu sluncem ošlehané, myšlenkami zasněné, ale určitě spokojené.

PONDĚLÍ

Dnešní den jsme celý trávili v kempu a den byl doslova nabitý aktivitami. Od rána následovali jedna lekce za druhou, od hodiny angličtiny, nácviku drama, divadelní hry až po nácvik Erasmus písničky. Odpoledne španělé zařadili do programu tři workshopy, sázení různých druhů zeleniny (pro nás vesničany nic nového), dále ukázku výroby ovčího sýra a v posledním uměleckém worskhopu jsme si mohli něco vyrobit z korků od vína. Každopádně si to pořádně někteří užili.

Všichni se ale stejně nemohli dočkat na večer, kdy měla proběhnout „talent show“ . Z naší výpravy se této super akce s vynikající atmosférou zúčastnil Filip, který spolu s paní učitelkou Marii z Řecka hrál na flétnu, pak Sára, která předvedla skvělý taneční výkon a Martin, který všechny nadchnul svým umem s kytarou. Druhý Filip pak ještě pomohl litevským děvčatům svým umem z Crash drums, avšak místo bubnu použil židličku. Inu, co Čech to muzikant……jak se praví.   Vítězem se stali rumunští tanečníci, kteří od poroty (zasedla v ní i naše Evička) obdrželi nejlepší body. Ale atmosféra byla neskutečná.

Trošku se nám kazí počasí, dnes bylo dost větrno a trošinku i zapršelo. Pozdrav všem do Oder a okolí.

Karneval ve Vejer de la Frontera…

Jak jednoduše popsat dnešní den? Spontánní, energický, nabíjející, temperamentní, rytmický, fantastický…

Ráno jsme vyrazili opět dvěma autobusy do místa Baelo Claudia. Bylo to antické město, které svou strategickou polohou u Gibraltarského průlivu spojovalo severní Afriku s Evropou. Viděli jsme ukázku vyspělé městské kultury druhé poloviny 1. století našeho letopočtu se zbytky chrámu, basiliky, divadla, lázní a akvaduktu.

Po prohlídce jsme se přesunuli k Atlantiku na pláž, kde nám už od rána pročesával vlasy studený vítr „Poniente“. Oceán byl neklidný a stále nám ukazoval svou sílu. V dáli jsme pozorovali písečnou dunu, která nám byla vzdálena asi hodinu a půl chůze. Spokojili jsme se s hrabáním v písku a sběrem mušlí.

Po siestě jsme odjeli do „bílého“ města Vejer de la Frontera (ve Španělsku je takových bílých měst asi šest). Okouzlující. I bílá barva na všech domech má své kouzlo. Město postavené podobně jako San Marino v Itálii. Je na kopci se strmými silnicemi a úzkými, útulnými uličkami. Dnešní den nám přál nejen příjemným vzduchem, ale i prázdnotou ve městě, která končí koncem dubna…Přestože celé město působí jako nevěsta, na zdech domů jsou barevné květináče s muškáty, právě kvetou jasmíny, ibišky a sakury. Spousta vyhlídek nám nabídla úžasný pohled na celé město. Foťáky jen cvakaly a cvakaly.

Už na parkovišti jsme zahlédli připravující se maškarní průvod, to jsme ale vůbec netušili, že se staneme jeho blízkou součástí. Pozn. Moje heslo zní: „Zážitek nemusí být kladný, hlavně že je silný“. Ovšem tento zážitek byl tak silný a navíc kladný, že v nás zůstane ještě hodně dlouho. V přehlídce masek byli mladí, staří, děti i mimina, piráti, motýli, chobotnice, roboti, vojáčci na klíček,…zněly bubny, hrála hudba, zpívalo se a tančilo…a neskutečně, neskutečně nás to nabilo energií.

Při dnešní večeři jsme popřáli Tadeáši Kašparovi, který dnes slaví patnácté narozeniny. Myslím, že mu ještě nikdy nepřálo 90 lidí „Happy Birthday“…

Ještě večer se měla uskutečnit „talent show“, ale vzhledem k tomu, že únava stále graduje a program je velmi nabitý, byla soutěž odložena. Nicméně děti jsou zdravé a věříme, že i spokojené.

Den španělské kuchyně, flamenga a mezinárodních tanců

Dnes jsme strávili den v kempu. Po snídani, která je každý den stejná, tzv. „basic“ – bílá veka, margarín, marmeláda nebo paštika, mléko s lupenama a džus nebo kakao, jsme měli výuku v určených skupinách (Picasso, Dali, Cervantes, Velazquez, Gaudi). Skupiny jsou vytvořeny tak, aby v každé byli zástupci všech osmi zemí + tři různí lektoři.

Kolem jedenácté přijeli rodiče španělských žáků ze San Fernanda (cca 80km odtud) a společně připravili v obří, ale fakt obrovské pánvi tradiční „paellu“ (vyslovují „paédža“). Je to kulatá rýže s kurkumou, mořské plody – krevety, chobotnice, kalamary, rajčata, paprika, kuřecí maso a speciální koření. Staří zkušení kuchaři stáli u rozpáleného kotle pod rozpálenou oblohou asi dvě hodiny, veselili se, popíjeli víno a vyzařoval z nich pocit NO STRESS J. Bylo spotřebováno 14kg rýže, 6 kg mořských plodů a z toho bylo pohoštěno 280 lidí („erasmáci“, lektoři, rodiče, hosté a bývalí návštěvníci loňského kempu v Jerlochovicích).

S plnými bříšky jsme se vrhli na lekci flamenka. Je to velmi těžký tanec, nejen rytmicky, ale i na přesnost pohybů v zápěstí, paží i nohou. Všichni přítomni Španělé tančili jakoby NIC, i pan ředitel ukázal svůj um. My jsme jen trochu plantali nohama J. Celá lekce se pak zvrhla ve spontánní diskotéku pod žhavým poledním sluncem.

Večer proběhla prezentace mezinárodních tanců. My jsme se ukázali s polkou od Moravanky na píseň „Vysoký jalovec“. Krásné a precizní vystoupení měli Turci. V červenobílých krojích se předvedli Makedonci. Řekové zatančili tradičně v kruhu. Ovšem vystoupení Rumunů, kteří okouzlili nejen vyšívanými halenami, ale především rytmickým tancem, bylo velmi dojemné. Snad by na tom nebylo nic zvláštního, kdybych vám nenapsala, že všechny děti jsou hluchoněmé.

Než jsme si řekli dobou noc, znovu jsme zvlnili svá těla na parketu v rytmu DISCO.

 

Poznávačka v Seville

Dnešní den byl horký, slunečný, dlouhý a plný krásných poznání. Asi dvě hodiny cesty autobusem jsme jeli do čtyřmilionového města Seville, které se pyšní největší gotickou katedrálou na světě.

Naše první kroky vedly k rozlehlému náměstí Plaza de Espaňa, kde se údajně natočila spousta filmů, nedivím se. Rozlehlý palác s fontánou na nádvoří, protékající vodou a s několika mosty se vám prostě na jednu normální fotku nevejde…tak je to obrovské. A kdyby jen to, snad týden by nestačil k tomu, abyste si všimli všech detailů, které palác zdobily. Mozaiky, vykládané schodiště a kachlové zábradlí mostů, obrazy znázorňující jednotlivá místa Španělska a sochy významných osobností. Ani sto fotek vám nepřiblíží takovou krásu…Pak jsme se pěšky přesunuli ke katedrále. Řeknu vám, není to vůbec jednoduché se ve velkoměstě, které neznáte, pohybovat ve stočlenné skupině. Je to zkouška nervů, aby se vám nějaká „ovečka“ nezatoulala…a těm ovečkám je to v tu chvíli ale úúúplně jedno…mají totiž zcela jiné zájmy.  Nicméně jsme to zvládli.

Stojíme frontu u vstupu do katedrály… V nádvoří je oranžáda – zahrada založená ve 12. století s důmyslným zavlažováním v zámkové dlažbě. V katedrále je obrovská spousta lidí, ale v těch obřích prostorech to vypadalo jako kapka v moři. Ať se oči dívaly jakýmkoli směrem, vše vás ohromovalo. Zlatem vykládané sochy, bohatě zdobené stropy ve výšce 105 metrů, hrobka Kryštofa Kolumba, obří varhany, asi pětimetrový svícen ze dřeva,…jedna generace stavitelů nestačila k dokonání díla, které je zapsáno v UNESCO.

…a královská zahrada. Takové velké bludiště plné zeleně. Právě kvetou stromy a nádrže k zavlažování jsou plné vody. Kolem je vystavěna pevnost s ochozy a vyhlídkou. Při procházce nemůžete ignorovat vonící citrusové stromy, které jsou doslova obsypány plody. Spousta z nich leží na zemi a nikdo je nesbírá…Víme, že se to nesmí, ale pokušení je tak velké, že spadlý pomeranč rychle oloupeme. Je velmi šťavnatý a takovou vůni v obchodě nikdy neucítíte. Ovšem bohužel zcela nejedlý. Tak kyselo-hořký, že jsme ho rychle vyplivly (p. uč. Rudy a Olšinka ☺). Teď už víme, že se pomeranče dělí na jedlé a nejedlé a víme, jak to poznáme☺. Nicméně je to místo k relaxování jako stvořené.

Konečně zasloužená siesta. Celá naše česká výprava se přesunula do restaurace, kde jsme poobědvali, na chvíli utekli horkému slunci a odpočinuli nohám…

V závěru dne bylo vytoužené volné procházení ulicemi velkoměsta, poslouchání pouliční kapely, kytaristů a zpěváků a pozorování profesionální FLAMENGO-tanečnice. Také focení všeho zajímavého a nebo drobné šopování.

Večeře je ve 21.00, pak ještě komunikace, interakce, smích, neutuchající blbnutí a ve 23.00 vše povelem utichá – a konečně končí náš pracovní den…a hned další začíná v 7. 45 ☺.

Na shledanou zítra!!!

Čtvrtek Návštěva partnerské školy v San Fernandu a města Cádiz

Dnešní den byl nejen náročný, ale především plný zážitků. Ráno jsme zahájili „rozcvičkou“ a hned po snídani jsme nasedli do dvou autobusů a těšili se na setkání ve škole našich španělských partnerů. Přivítání bylo velmi spontánní a naprosto typické – v rytmu flamenga, s překrásnými Španělkami v ještě krásnějších šatech. Do ruky jsme dostali každý místní domácí dezertík a usedli na nádvoří připomínající divadlo. Shlédli jsme bohatý kulturní program, kde nechyběla kapela, moderní gymnastka, kouzelník, zpěvačka ani úchvatné flamencové tanečnice.

Po rozloučení jsme se přesunuli do „pevnosti“ – „hradu“ na setkání se starostkou města. Oficiality jsou v projektu vždy nezbytné. Pak nás nečekaně ☹ čekal pobyt na pláži u moře. Byl horký, téměř letní den, ale bohužel jsme neměli plavky, škoda…tak alespoň uťapané nohy našly relax v ještě poměrně studené vodě. Po odpolední siestě jsme odjeli do města CÁDIZ…
Velké, ale přitom klidné a pohodové město plné úzkých uliček, pomerančovníků, které byly obtěžkány zralými pomeranči a neuvěřitelně velkými a starými fíkusovými stromy. Konečně měly naše – vaše ☺ děti k jejich spokojenosti chvíli rozchod a čas na drobné nákupy a samostatnou orientaci ve městě.

Po pozdním návratu do kempu nás čekala ještě bohatá večeře. Bylo nutné načerpat sil, neboť zítra nás čeká další dlouhý výlet.
Všichni jsou zdraví, jen na některých se slunce podepisuje svou silou…Mají chuť se stále družit, mluvit a objevovat své možnosti konverzovat a myslet anglicky.

 

Středa, aneb dost výživný den

 

Dobrý den všem do Oder a blízkého okolí. Dnešní den nás toho čekalo strašně moc. Po ranním ENERGISERU, což je rozcvička a po snídani, která je tady každý den stejná(cereálie, mlíčko, máslo, bageta, džem) jsme celý den strávili v mezinárodních skupinách. Skupiny jsou pojmenovány po slavných španělských osobnostech jako Salvador Dalli nebo M. De Cervantes………….). Ráno jsme tvořili umělecká díla z věci přinesených z okolní přírody, po obědě proběhly týmové hry, nácvik písně, fotosoutěž a večer jsme nacvičovali divadelní hru. Na fotce z fotosoutěže bych jen rád upozornil, že písmeno R ve slově ERASMUS + je Marcel….a Sophia vytvořila s kamarádkou ze Španělska to plusko.

No a večer pak byla mezinárodní kuchyně…..těch dobrot z osmi zemí Evropy….no prostě kulinářský zážitek. Moc Vás všechny do Oder zdravíme a posíláme několik foteček

Úterý

Po poměrně chladné noci jsme se probudili do téměř letního slunného dne. Program kempu byl po společné snídani zahájen rozdělením do národnostně smíšených skupin a v nich proběhly první seznamovací hry. Zapamatovat si množství jmen z různých států, které nejsou jednoduše vyslovitelné, není nic jednoduchého. V porovnání s ostatními dětmi se ty naše opravdu neztratí. Co se angličtiny týče, nemáme se za co stydět. Patříme mezi ty nejkomunikativnější.

Další lekcí byl nácvik společného ERASMUS songu. Na povel si celou velkou skupinu vzala učitelka hudby Mária z Řecka. Byla fakt dobrá. Konečný výsledek 80-ti hlasů zněl srozumitelně a dalo by se říct, že i zpěvně ☺.

Odpoledne jsme malovali I-TALC trika. Tvořili jsme ve skupinách podle zemí. Chvíli mohli všichni mluvit rodným jazykem ☺.

V rámci odpočinku nechyběl fotbalový zápas mezi učiteli a žáky, který skončil remízou. I náš velký koordinátor Radek si střelil jeden gól. Ostatní hráli badminton, karty a mnozí jak je všude dnes už normální, viseli na mobilu a chytali signál, který je tu velmi slabý až žádný a heslo na internet se poskytuje jen chvíli po večeři…

Postřehy našich žáků:
Filip Mikoška – „Je zajímavé, jak se dokáže osmdesát lidí, každý z jiného státu nakupit do jedné místnosti a zazpívat jeden song. Ale funguje to.
Eva Němcová- ,,Ráda pozoruji, jak všechny kultury z osmy zemí dokáží spolupracovat, spřátelit se , bez ohledu na původ.“
Sára Hanselová- ,,Cítím se tady tak dobře, když je tady krásné počasí a lidé v Česku mrznou.“

Pondělí

Po 13 hodinách cesty jsme přijeli do místa konani kempu,unaveni, ale šťastni.Všichni,i ti co letěli poprvé,cestu bez problémů přežili.Za chvíli jdeme na večeři a zitra to vše vypukne.Zdravíme všechny kamarády,kolegy i rodiče.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.