Chorvatsko, den pátý

K obloze blíž

Poloha našeho penzionu Ribar je parádní. K moři kousek a hory na dosah. Bylo by škoda nepodívat se na „slanou vodu“ z výšky, proto jsme naplánovali malý pěší výlet k poutnímu místu tří křížů, které pozorujeme i z pláže. 

Slunce nepeklo natolik, abychom výstup volným tempem nezvládli. Tři kilometry vzdálený cíl se po chvíli změnil v „extrémně“ náročnou cestu s heslem: ZÁŽITEK NEMUSÍ BÝT KLADNÝ, HLAVNĚ ŽE JE SILNÝ. Na každém kroku číhalo nebezpečí v podobě hmyzu, kvítek, šutrů, větví, klišťáků a pylu. Do těchto pocitů diskomfortu se přidala žízeň, hlad, horko a únava…My jsme to ale nevzdali a vrchol s překrásným výhledem jsme si opravdu vychutnali. Všichni to přežili a určitě na horskou vsuvku u moře nezapomenou.

Na zpáteční cestě jsme nechali pár peněz v chorvatském Konzumu a byl čas na polévku.

Odpoledne šla jedna skupinka k moři. Rybařit, koukat se na vlny a dýchat mořský vzduch a nebo běhat za balónem. S ostatními jsme se vydali hledat banku, kde jsme potřebovali vyměnit kuny za eura. Nikde s kunama už platit nelze, to byla špatná informace.

Večer se hrálo a pělo s kytarou, trochu tančilo, někdo hrál karty a někdo bohužel vždy vymyslí „kravinu“, která nemá pravidla, a nutí nás dospělé se zlobit, ale to je život.

Kromě běžných alergií, drobných nakopnutých palců, štípanců od komárů jsou všichni v poho. Nikdo zatím domů nechce, alespoň se nám nesvěřil. 

Denně nachodíme 10 – 15 000 kroků, tj. cca 8-10 km. 

Ráno na rozcvičku přišli jen 2.

Snídaně jsou velmi bohaté, hlavně na ovoce. Polévky jsou chorvatské, jemně ochucené, stejné barvy, ale zasytí.

K večeři jsou 2 možnosti: A vždy velmi chutné dobré jídlo rozmanitého charakteru, B Pizza…a někdo jí jen tu.