Žákovský postřeh z distanční výuky

Jsem žákyní šesté třídy naší krásné školy. I když je to spíše zatím jen pocit než opravdová zkušenost. Na druhý stupeň jsem se těšila, ale naživo jsem si to užila sotva dva měsíce a nezkrotný koronavirus nás opět uvrhl do distanční výuky k počítačům a tabletům. Někomu to tak možná vyhovuje, ale já mám raději osobní kontakt a rovněž je mi líto, o kolik školních zážitků se svými spolužáky i báječných školních akcí přicházím. I ten nedostatek pohybu pro nás děti není zdravý, jak slyšíme z mnoha stran. Smutné totiž je, že většina z nás po vyučování u počítače zůstává další hodiny u her nebo na „pokec“ s kamarády z bezpečí svých domovů. Netvrdím, že se to někdy nestane i mně. Ovšem vím, jak je důležitý pravidelný pohyb a odpočinek od veškeré té elektroniky, kterou jsme teď zahlceni. Pro mě je nejlepší vyjít si do přírody a chvíli relaxovat. Ven se nás naštěstí snaží od počítačů „vyhnat“ paní učitelka Rudolfová svými vzkazy, které rozvěšuje do okolí Oder. Také paní Olšinová, naše třídní, nám vždy po skončení hodiny říká, ať se jdeme provětrat ven a nesedíme neustále u počítačů. Za to jim moc děkujeme a většinou poslechneme! A když se s bráškou zapomeneme, tak i maminka se nás snaží za každého počasí vyhánět ven na vzduch. Věřím, že se nás nechce pouze zbavit na pár hodinJ.  Pokud netrávíme čas zrovna na zahradě, nejraději chodíme do okolních lesů. Je mi smutno, když ale vidím, kolik odpadu zde lidé nechávají. Proto si s sebou pravidelně nosíme pytle a odpad v okolí stezek a potůčků sbíráme. Při jedné takové procházce jsme dokonce narazili na místo, kde dříve bývala studánka. Maminka si ji z dětství pamatuje jako malou kamennou studánku zakrytou dřevěnou stříškou. Dnes tohle místo u lesa, v blízkosti silnice na Pohoř, připomíná jen hromada kamení a podmáčená louka. Můj nápad, studánku vyčistit a obnovit, se setkal se všeobecným nadšením a i tatínek se do práce pustil s vervou. Musím říct, že chvílemi mi připadal jako malý kluk. Zanedlouho se ve studánce obložené kameny objevila čistá pramenitá voda. Věřím, že studánku budou využívat nejen zvířátka z lesa, ale i pocestní. Myslím si, že tato práce má smysl, a pokud i vy nevíte co s volným časem, vřele podobnou aktivitu doporučuji. Určitě vás nabije pozitivní energií a chutí do další práce. Kdy jindy pomoci přírodě, když ne teď a kde jinde, než v okolí svého domova!

Dorotka Žáková, 6. C