Turecko 2013 – 2. den

Dnešek by se dal charakterizovat jako seznámení se s Adanou a nahlédnutí do tajů některých tradičních řemesel. Pro zajímavost Adana je dle některých turků čtvrté, dle jiných šesté největší město v Turecku s 1,6 milionem obyvatel.

Vydáváme se „po svých“ přes nádherný park plný palem a jiné rozličné z větší části pro nás exotické zeleně k prvnímu místu – největší měšitě na Balkáně a zároveň na Středním Východě, která se jmenuje Sabanci. Před vstupem do mešity se všichni zouváme a dámy si musí zahalit hlavy od strážců mešity vypůjčenými pokrývkami. Sedáme na koberec a imám nás seznamuje s mnoha zajímavými fakty, jenž se týkají stavby i islámu, které doplňuje i praktickými ukázkami.

Pokračujeme prohlídkou mostu, který tu asi před čtyřmi tisíci lety nechal postavit římský císař Hadrián. Poblíž mostu pracuje na hladině speciální člun obsluhovaný dvěma muži – jeden obsluhuje dopravní pás, který všudypřítomné odpadky nabírá přímo z vody a vyvrhuje do lodě, druhý dovedně nabírá vidlemi to, na co už nestihnul nabrat dopravník.

Pokračujeme chůzí do vzdělávací instituce, něco jako krajské vzdělávací centrum, jehož „ hlava“ má na starosti jenom 258 ředitelů škol, školek, učilišť, středních škol. Jeho pozice je něco jako ředitel ředitelů – poláci tuto funkci znají, mi méně. Po obědě, klasický kebab doner, jak jinak, si jdeme prohlédnout staré město a starý bazar, kde vidíme ukázky různých tradičních řemesel. A končíme někdy po páté hodině exkurzí ve vyhlášené výrobně tradičních „turkich delight“. Všichni jsou již značně unaveni a tak se žáci se svýma nevlastníma bratříčkama a sestřičkama vydávají domů a my s Katrin na hotel. Večer nás pak pan ředitel Hamit zve na večeři, tentokrát máme Adana kebab.

Doufáme, že už v Odrách neprší a že to bude již lepší a lepší…………

Malá lekce turečtiny: dobrý večer ………………..Jak sa maš. (proto večer nemáme problémy s komunikací)

Nebyly nalezeny žádné obrázky