Školní výlet 8. A
Logisticky náročný, ale zážitkově naplněný školní výlet s 8. A jsme absolvovali ve východních Čechách v oblasti Babiččina údolí, Adršpašských skal a Královehradeckých lázní.
Naplánovat složitou souhru vlaků různých společností v kombinaci s autobusovou dopravou díky výlukám byla taková, troufám si říct, velká maturita. Pomoc ze strany dopravců byla téměř nulová s dodatkem, že si hloupá učitelka neumí předem objednat linkový autobus v daný čas. Ale dost nářků, stihli jsme všechno, co bylo naplánováno s devizou krásného počasí.
1. den po příjezdu do České Skalice jsme se vydali do školy. Myslím ale historické muzejní školy, kterou navštěvovala Božena Němcová. Po zajímavém výkladu nesměla chybět zmrzlina a pak jsme se krásnou parkovou cestou, tzv. Bažantnicí, prošlapali až k Ratibořickému zámku. Mladá studentka hotelové školy nás s obrovskou trémou provedla nazdobenými komnatami s omluvou, že to dělá poprvé a hrozně se jí třásl hlas. Od zámku jsme si to namířili na Staré Bělidlo a k Viktorčinu splavu, kde mnozí neodolali a museli se v řece Úpě smočit. Po náročných, téměř 20ti kilometrech v nohách, jsme dorazili do Velké Jesenice. Ubytovaní jsme byli v tělocvičně. Smažený sýr a bramborová kaše zaplnila naše žaludky.
2. den po snídani jsme museli pěšky. Cestou necestou, polem nepolem dorazit opět do České Skalice. Cca 5 km. Cíl dnešního putování byly skály v Adršpachu. Cesta vlakem byla opět s přestupem a hodinou čekání na další spoj na schodech kostela v předměstí Trutnova. Informace o tom, že se do skal musíte předem objednat a on-line si zakoupit vstupenku, přiznám se, úplně mi unikla. Tento systém je nový od letošního roku a říká, že co hodinu může do přírodní rezervace vstoupit jen 400 návštěvníků. I s touto situací jsme se stihli na poslední chvíli vypořádat. Výsledek stál za to. Krása střídala nádheru a malý počet turistů a klid jen celou atmosféru posílil. Bez fronty jsme se dostali na plavbu lodičkou po skalním jezírku s velmi vtipným výkladem v česko-polském jazyce. Prošli jsme všechny okruhy a Vlčí roklí jsme se přes Teplické skály vrátili k vlaku. Po cca 15 km v nohách byly boloňské špagety opět odměnou.
3. den jsme sbalili „sakypaky“ a vyrazili vstříc poslední atrakci. Narvaným autobusem z Velké Jesenice do Jaroměře jsme doslova pádili přes všechny vesnice východočeského kraje. Vlakem tentokrát do Hradce Králové. Krásným městem jsme s batohy kráčeli asi půl hodiny k městským lázním. Než nám otevřeli, zahráli jsme partičku karet a poté jsme hodinu řádili ve vodním světě. Tobogán, skokanský můstek, umělé vlnobití a velká whirpool byly posledním zážitkem. Cesta společností Regio Jet zpět byla v rámci neplánovaného tzv. „kurzu přežití“ neboť nefungovala klimatizace, okna nešla otevřít, a tak jsme celou cestu jeli jako v sauně. Přežili jsme. Vyhráli jsme.
Děkuji moc mému pedagogickému doprovodu Tomáši Hluchníkovi, který mi byl velkou pomocí, byť jsme měli pouze 14 žáků.
třídní Lenka Rudolfová
